Co dělat, když vám partner není právě k dipozici
Když partner odjede na delší dobu do zahraničí nebo je jen pracovně jinde, musíme čelit svým pocitům opuštění.
Můžeme si položit otázky typu:
Mám odvahu cítit smutek? Cítím zranění ze svého dětství, které se hluboko ve mně probudilo? Můžu s nimi jen tak být, aniž bych hledal někoho, kdo by zaplnil mé díry místo mého partnera? Kolikrát už jsem udělal závěr, že vztah končí a začal jsem se poohlížet po někom jiném?
Místo abychom se podívali na problém, na své díry, obvykle se pokoušíme vyměnit zrcadlo, vyměnit partnera. Jak se snažíme vyhnout bolesti, vytváříme ještě mnohem více bolesti. Místo prožívání lásky, splynutí, radosti, síly, vůle, klidu, soucitu, jasnosti, inteligence se chováme jako řidič na hrbolaté venkovské cestě. Soustředíme se jen na cestu a díry, kterým se zoufale snažíme vyhnout. Přesto do nich každou chvíli vjíždíme. Úplně zapomínáme, že si můžeme užít krásu polí, luk, stromů a potůčků kolem nás. A ještě své konání považujeme za normální a přirozené. Ono ale není. Přirozené by bylo zpomalit, zastavit, vnímat krásu přírody, krásu Existence v tomto okamžiku. Prostě jen být teď a tady a přijímat vše, co nám do života přichází.
Inspirováno knihou od Bhagata Esence
www.psychoterapeutka.eu
www.mamjirada.com